Putování na nejvýznamnější poutní místa Evropy

Fátima

Naší první zastávkou byla portugalská Fátima, kde se před 100 lety zjevila Panna Maria třem pasáčkům – Lucii, Jacintě a Františkovi. Srdcem samotné Fátimy je náměstí ohraničené bazilikou Panny Marie Růžencové a Křížovou cestou na jedné straně, Kaplí zjevení uprostřed a na druhá straně je nedávno postavená bazilika zasvěcená Nejsvětější Trojici. Celé prostranství má velikost asi 150 000 m² a pojme až milion lidí a právem je nazýváno největším sanktuáriem (=svatostánkem, posvátným prostorem) na světě. Fatima je místem ticha. Nesmí se zde křičet, jezdit na kolečkových bruslích, běhat, vlastně se můžete jen procházet, modlit se, adorovat a vstřebávat atmosféru poutního místa. V bazilice Panny Marie Růžencové jsou hroby tří fátimských vizionářů. Kostelní věž je vysoká 65 metrů a zakončuje ji bronzová koruna o hmotnosti 7000 kg a kříž, který je v noci podsvícený. Zvonkohra je tvořena 62 zvonky a každou hodinu hraje Fátimskou hymnu. Ave, Ave, Ave Maria se line celým údolím.

Moderní bazilika Nejsvětější Trojice pojme až 9 000 sedících poutníků. Přestože je obrovská, nepůsobí megalomansky, je útulná, milá, se skvělou akustikou a ze všech sedadel výborně vidíte na zlatý oltář. Ten má na šířku neuvěřitelných 50 m a znázorňuje Trojjedinost Boha a zástupy svatých. Tato bazilika má i několik podzemních kaplí.

Nejposvátnějším místem je Kaple Zjevení s milostnou soškou Panny Marie. Od moderní baziliky ke Kapli zjevení se vine chodník. Je z kamenných desek, přesto je vyleštěný koleny poutníků jako sklo. Je to chodník bolesti, víry a naděje, chval a díkuvzdání, klanění i proseb. Lidé po něm postupují pomalu, po kolenou. Někdy kráčí celá rodina, jindy jen jedinec, kterému ostatní dodávají sílu. Šla tu i malá holčička, která svírala ruku své mamince. Po tváři jí stékaly slzy, protože její maminka byla očividně nemocná. Další maminka nese své malé miminko v náručí. Jdou zde ale i lidé, kteří kráčí s radostí, jejich obličej září.

Před Kaplí Zjevení je na vysokém sloupu umístěná socha Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše. Šla jsem k ní několikrát, stála jsem před ní fascinována, jako přikována k zemi. Ježíšova všeobjímající náruč mi dodávala neskutečný pocit bezpečí a lásky.

Toto prostranství se od nepaměti nazývalo Cova da Iria čili Údolí míru (pokoje). Je to opravdu nádherné místo, místo zázraků, Boží milosti a milosrdenství.

Santiago se Compostela

Santiago je především třetí největší poutních míst na světě (hned po Římě a Svaté zemi). Toto univerzitní město se nachází v blízkosti severozápadního pobřeží Atlantického oceánu a dominuje mu obrovská katedrála sv. Jakuba Staršího apoštola (Santiago = Jakub). Trojlodní bazilika byla postavena už v 11. – 13. století a její konečná podoba je převážně v barokním stylu. První pohled se nám naskytl z hlavního náměstí Praza do Obradoiro – brána, jež vede do katedrály je ale většinu času uzavřená. Otevírá se pouze v letech Milosrdenství jako Svatá brána. My jsme se do katedrály dostali skrz Zlatou bránu v další lodi. Bohužel velká část katedrály byla pod lešením a pod plachtami kvůli nutné rekonstrukci. Takže jsme pořádně neviděli ani bránu, která minulý rok sloužila jako Svatá, ale také ani hlavní oltář. Nemohli jsme si prohlédnout ani jedno z největších lákadel svatojakubské katedrály, a to velkou kadidelnici ve velikosti dospělého člověka. Kam jsme se ale naštěstí měli možnost dostat, byl hrob sv. Jakuba, který se nachází přímo pod hlavním oltářem.

Toto místo je také známé díky Camino de Santiago, neboli Svatojakubská cesta, která je označena tzv. jakubskými mušlemi. Existuje 12 hlavních cest, různě dlouhých, jejichž společný cíl je právě u hrobu sv. Jakuba. Na pouť se každoročně vydávají tisíce poutníků, aby se mohli modlit za své blízké, sami za sebe, případně cestu obětovat za cokoli jiného. Každý si může podle svých sil vybrat trasu, kterou chce jít. Jsou dlouhé od několika desítek kilometrů až po tisíce. Ty nejznámější jsou „obslouženy“ tzv. poutnickými ubytovnami, které jsou od sebe vzdáleny zhruba 25 kilometrů, kde mají poutníci zázemí. Poutník může po cestě sbírat razítka do poutnického pasu a pokud ujde alespoň 100 kilometrů, v cíli na něj čeká, kromě skvělého pocitu z pouti, také certifikát o absolvování. Cesta vede i z České republiky, bohužel se ji nepodařilo zajistit ubytovnami, takže nejen, že je vzdálenost už rapidně delší, ale poutníci by měli cestu mnohem komplikovanější.

San Sebastián de Garabandal

Malinká, zapomenutá horská vesnička na severu Španělska, kde se snad zastavil čas a lidé už zapomněli, že právě sem, před více než 50-ti lety, proudily zástupy lidí. Tady se v letech 1961 – 1965 zjevila asi 2000× Panna Maria čtyřem dívkám. Po serpentýnách jsme se dostali několik metrů před vesnici. Kdo by čekal nějaké větší parkoviště, byl by zklamán. Pouze silnice byla rozšířená pro dva autobusy. Liduprázdnou vesnici jsme prošli brzy a začali stoupat k „devíti borovicím“ (dnes už jen osmi), kde se Panna Maria zjevovala nejčastěji. Pod námi se rozprostřela krásná krajina, včetně vesničky, jejíž domečky jakoby někdo libovolně rozesel, a pak až následně pospojoval cestičkami. Místo zjevení nyní jen připomíná obraz Panny Marie, socha Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše a socha archanděla Michaela. Jsem moc ráda, že jsme se dostali právě na toto místo, kde „duchovno“ zvítězilo nad komercí. Na ostatních poutních místech (snad jen kromě La Salette) bylo v okolí sanktuárií hotové „církevní Las Vegas“. Na zpáteční cestě k autobusu jsme asi jen náhodou natrefili na kostelík sv. Sebastiána. Byl opravdu malinký a téměř splýval s ostatními domky. Interiér kostelíka byl tak tmavý, že jsem si ho prohlédla teprve na snímcích důkladně prosvětlených bleskem.

La Salette

Ne nadarmo se neříká, že kdo potřebuje vyléčit tělo, měl by putovat do Lurd. A kdo chce vyléčit duši, měl by navštívit La Salette.

Panna Maria si opravdu vybrala nádherné místo, vysoko v horách asi 1800 m.n.m. Na všechny strany, kam se člověk podíval, čněly zasněžené vrcholky Alp. A těmto vrcholkům kontrastovala blankytnost oblohy. A všude, opravdu všude, byl božský klid. Celé sanktuárium není moc veliké. Na severní části na kopci je hřbitov, kde jsou pochování ti, kteří se zasloužili o vybudování tohoto poutního místa a řeholníci. Pod tímto kopcem je bazilika Panny Marie z La Saletty. Na ni navazují hospodářské budovy, klášter, obchůdek a následně komplex pro ubytování: pokoje, kaple, jídelny, přednáškové sály,… Je vidět, že se tato budova, nebo raději několik budov, stavělo postupně. Ze začátku jsem měla pocit, že je to pěkné bludiště. Jen když jsme chtěli jít do našeho pokoje, který byl ve 3. patře, tak jsme přestupovali z jednoho výtahu do druhého a přešli několik dlouhých chodeb. A nad touto budovou, zase na kopci, je umístěn kříž. Je to kopie kříže, který měla Panna Maria v den zjevení kolem ramen na velkém řetězu. A jak děti potom uváděly, že celé světlo vycházelo právě z tohoto kříže a ozařovalo celou Krásnou Paní. Na koncích ramen kříže bylo vidět kladivo a kleště. Těmito symboly nás zve Panna Maria, abychom zvolili mezi kladivem, symbolem hříchu, který ukřižoval a neustále ukřižovává Ježíše, a kleštěmi, symbolem obrácení a osvobození od utrpení.

Lurdy

jsou snad nejznámějším poutním místem. Nacházejí se na jihu Francie v podhůří Pyrenejí. Zde se v r. 1858 zjevila 18x Panna Maria Bernadettě Soubirousové. Nikdy mne ani ve snu nenapadlo, že chrám vystavený nad jeskyní Zjevení, je ve skutečnosti komplexem tři bazilik. Horní je zasvěcená Neposkvrněnému početí. Prostřední Krypta je vytesána do skály a je to právě ta bazilika, kterou si přála Panna Maria, aby byla v Lurdech postavena. Dolní bazilika je Růžencová. Je zde 15 oltářů zasvěcených tajemstvím růžence – radostného, bolestného a slavného. Měli jsme velkou radost, když jeden oltář věnovala i Česká republika. Baziliky jsou samostatné, i když působí jako jeden celek. Mezi sebou jsou propojené rampami a schodišti. Další pozoruhodností je podzemní Bazilika Pia X. Toto veledílo bylo postaveno kvůli stoupajícímu počtu poutníků a pojme neuvěřitelných 35 000 sedících lidí. Je osvětlená třemi velkolepými vitrážemi. První vitráž představuje všech 18 zjevení. Na východní straně chrámu se odvíjí 15 zastavení křížové cesty a na západní straně 15 tajemství růžence. Kolem celé baziliky jsou umístěny stovky portrétů svatých – zkrátka je s vámi celé nebe.

Pro mnohé byl nezapomenutelný zážitek ponoření v lurdských bazénech, a pro další modlitba Křížové cesty nebo modlitba růžence v Jeskyni Zjevení. Společně jsme se taky vydali po stopách svaté Bernadetty.

Prožili jsme nádherný týden, za který musíme poděkovat našemu nebeskému Otci. Poděkovat za ochranu Panně Marii, andělům strážným a sv. Kryštofovi. A v neposlední řadě musíme vyslovit „Pán Bůh zaplať“ cestovní agentuře Poutní zájezdy – především paní Veronice Čepelkové, která více než půl roku trpělivě odpovídala na všechny naše dotazy, ochotně přesouvala poutníky z jednoho termínu do druhého a na cestách nás provázela modlitbou. Opravdu nám ke spokojenosti všech zajistila víc, než jsme očekávali. Díky patří rovněž i našemu průvodci Mirkovi a oběma řidičům za bezpečnou cestu.

Michaela Bartoňová