Po stopách apoštola Pavla na Maltu

Deník z cesty na Maltu po stopách apoštola Pavla. Autorem je Ing. Karel Voplakal, CSc.

Odjeli jsme v neděli 14. X. z hlavního nádraží v Praze ve 12:40 expresem „Zdeněk Fibich“ směr Pardubice, Brno, Břeclav. Měli jsme dohodu s těmi, kdo jeli z Pardubic, že vlezeme do velkoprostorového vagónu, který nemá oddělená kupé, abychom se cestou mohli společně bavit. V tom vagónu byl dokonce i digitální tachometr, takže jsem mohl s uspokojením sledovat, že vlak jel dost rychle - až přes 160 km/hod. Měl také úplně novou škodováckou mašinu pro expresní vlaky, která je na vyšší rychlosti stavěná. V Břeclavi už čekal velký autobus, který nás všecky odvezl kolem Mikulova do Vídně. Cesta autobusem trvala téměř dvě hodiny. Vídeňské letiště je asi menší než naše pražské, ale člověk se tam nachodí docela dost, než se všemi koridory a schodišti nahoru a dolů konečně dostane až k východu do letadla. Letěli jsme non-stop Airbusem A 319 – bohužel už za tmy, ale na mapových monitorech jsme se dozvídali, kde právě jsme, jaké moře či jakou pevninu zrovna přelétáme a jakou rychlostí letíme a v jaké výšce. Trasa letu byla skoro přímo na jih - z Vídně přibližně přes Osijek, Split, na východní pobřeží Itálie, jíž jsme pak opustili poblíž Sorrenta, přes Tyrhénské moře na Sicílii nedaleko Palerma a pak dál opět přes moře až na Maltu (vzdálenost Vídeň - Malta je něco přes 1450 km - letěli jsme tedy průměrnou rychlostí 750 km/hod). Trochu letového času také zabralo poměrně skromné občerstvení. Letadlo patřilo společnost Air Malta s líbivým maltézským znakem na směrovce, který si pak po příletu na ostrov všichni fotografovali. Na letišti u la Valetty čekal autobus spolu s dodávkou pro naše kufry, který nás dovezl k našemu hotelu jménem „Chalet“ na Tower Street přímo na břehu jednoho zálivu Středozemního moře v lázeňském městě Sliema hned u metropole Valetta. Při rozdělování do pokojů jsme vyfasovali pěkný pokoj s příslušenstvím a s vyhlídkou na moře. Zájezd byl poutního charakteru - po stopách krátkého pobytu sv. Pavla na Maltě - a zúčastnilo se jej celkem 9 duchovních (z toho dva Slováci - z nichž jeden - osvědčený P. Marián Ondrejka - byl duchovním vůdcem zájezdu) a pomocný biskup Mons. Kajnek z Hradce Králové. Každý den jsme měli mši svatou v některém z četných maltských kostelů. Cestujících (resp. poutníků) bylo celkem 56.

Hned první den zájezdu (pondělí 15. října) po snídani (formou „švédského stolu“, jak je to dnes obvyklé) jsme měli na programu výlet do hlavního města Valetty - především katedrálu sv. Jana Křtitele (v níž jsme měli první mši svatou) - s hroby rytířů a velmistrů řádu a s muzeem. Celá podlaha chrámu je pokryta znaky jednotlivých rytířů a velmistrů či dalších významných osobností ostrova. Odtud jsme se přesunuli do blízkého chrámu sv. Pavla a pak jsme si prohlédli přístav Fort San Elmo a historické centrum - s palácem velmistrů řádu maltézských rytířů; viděli jsme také veliký zvon ve zvláštní zvonici na citadele a dělostřeleckou baterii s řadou velkých historických kanónů. Na mřížových vratech pevnostního dvora nad přístavem bylo napsáno: „salutation batery“. Potom už bylo volno na prohlídku paláců, strmých ulic se schodišti a sochami, teras a parků s platany a pomníky tamních historických celebrit nad městem. Navštívili jsme také chrám Panny Marie, nejstarší kostel ve Valettě. Pak nás odvezli na večeři do hotelu. Večeře byla pojata jako společenská událost - v jídelně jsme trávili obvykle dvě hodiny.

V úterý 16. X. hned po snídani jsme se autobusem přesunuli nejprve do města Mosta, kde je veliká rotunda s druhou nejširší klenbou na ostrově - je prý třetí nejširší - hned po římských bazilikách sv. Petra ve Vatikánu a sv. Pavla za hradbami. Za války - hlavně v letech 1942-43 byla Malta těžce bombardována německou Luftwaffe - Němci tam chystali invasi, ale neuspěli; zato však na maličkou Maltu prý svrhli více bomb než na Londýn  za „bitvy o Anglii“. I kopuli tohoto chrámu prorazila německá letecká bomba, která však nevybuchla. Po letech tam prý připutoval i ten německý letec, který ji tam svrhl - a projevil  velkou radost nad tím, že kostel tehdy nezničil.

Dalším úterním cílem byl Rabat s návštěvou kostela sv. Pavla; pod kostelem jsme navštívili jeskyni, v níž sv. Pavel údajně žil po tři měsíce po ztroskotání u Malty v roce 60 po Kristu. Toto památné místo navštívil i papež Jan Pavel II. Z Rabatu jsme se pěšky přesunuli do Mdiny, někdejšího hlavního města Malty, která je asi 12 km od Valetty, ale s Rabatem přímo sousedí. Do Mdiny se přejde od Howardských zahrad v Rabatu po starobylém mostě starou Mdinskou městskou bránou; hned za ní je starý pranýř, u nějž se turisté rádi fotografují - rukama a krkem „v kládě“. Ve Mdině se sv. Pavlovi podařilo pokřtít římského guvernéra Publia, který se později stal místním biskupem a později byl svatořečen. Mdina je velmi staré město, plné historických paláců (včetně biskupského); má katedrálu sv. Pavla a ohromné muzeum s obrazovou galerií (hlavně renesanční a barokní obrazy). V katedrále je slavbný obraz „Obrácení Šavlovo“ od Mattia Preti-ho. Z Mdiny nás odvezli k rybářské vesničce Dingli, pod níž jsou nejvyšší skalní útesy Dingle Cliffs. Mají výšku 100-150 m nad mořem, a tak se nedoporučuje chodit až k sráznému okraji - člověk by snadno mohl dostat závrať. Těsně nad srázem seděl jakýsi sokolník s ochočeným mořským orlem a nabízel možnost vyfotografování s dravcem (ovšem za příslušný bachšiš). Několik kilometrů od pobřeží leží malý skalnatý ostrůvek Fifla, který sloužíval jako dělostřelecká střelnice britské Royal Navy (resp. “Her Majesty΄s Fleet“) a cíl cvičného bombardování britskému královskému letectvu RAF; v současnosti na něj není přístup kvůli výskytu nevybuchlé munice. Navečer byla na programu ještě návštěva přímořské jeskyně Blue Grotto, ale tamní průvodcovská a převoznická služba ten den nefungovala, a tak náš vedoucí otec Marián Onderka rozhodl, že návštěvu Modré jeskyně přesune na čtvrtek.

Ve středu 17. X. jsme podle plánu navštívili ostrov Gozo; ostrov dělí od Malty široký průliv, který jsme překonali středně velkým trajektem do přístavu Mgarr se dvěma malebnými kostely. Na oné trase pendlují tři přibližně stejně velké třípalubové trajekty; plavba jim trvá cca 25 minut. Gozo je rozlohou menší než Malta, ale jsou na něm výstavná letoviska i starobylé paláce - zejména v hlavním městě Victoria, pojmenovaném na počest anglické královny Viktorie a možná i na paměť britských válečných vítězství (victory); původně se však také jmenovalo Rabat. Je v něm citadela a hlavně katedrální chrám Panny Marie s velmi příkrým schodištěm a sochami dvou papežů. Předtím jsme ještě zajeli na poutní místo Ta Pina, kde je krásná bazilika s kopulí; na tomto poutním místě se připomíná zjevení Panny Marie v 18. století. Baziliku postupně navštívili dva papežové (Jan Pavel II. i Benedikt XVI.). Navečer jsme se ještě zastavili u jeskyně Kalypso, kde podle Homéra údajně nějaký čas pobýval bájný Odysseus při svém návratu z Trojské války. Kromě toho jsme si prohlédli zbytky megalitického chrámu z 6. století př. Kr. Z přístavu Mgarr jsme se trajektem dostali zpět na Maltu a autobusem do našeho hotelu Chalet v Sliemě. Večer hodně zesílil vítr a z okna pokoje jsme pozorovali, jak vlny nabývají větších a větších rozměrů. Hučení moře zesílilo, ale venkovní teplota zůstávala stále příjemná.

Ve čtvrtek 18. X. byl poslední výletový den: navštívili jsme městečko Mellieha s velmi starým jeskynním chrámem Panny Marie s obrazy malovanými na skalním stropě i stěnách, který byl významnou svatyní už v dobách Johanitů. Z přístaviště v zálivu Saint Paul΄s Bay jsme se vydali po dvou skupinách nevelkým motorovým člunem na ostrov sv. Pavla, u nějž v bouři ztroskotala loď vezoucí apoštola Pavla k soudu do Říma. Odhadovali jsme, že ostrůvek je vzdálený jen asi 5 – 7 km (ale je to těžké odhadnout). Je zcela pustý - dnes je na něm pouze velká kamenná socha sv. Pavla na vysokém soklu a zřícenina jakési kaple či poustevny. Moře bylo po včerejším silném větru ještě hodně zvlněné, a tak se naše plavidlo dost kymácelo (ale za těch pár minut plavby nikdo mořskou nemoc nedostal). Skutečnou bouři jsme naštěstí nezažili. Ten den jsme byli ještě u „skalního okna“ nad mořem - připomínajícího naši Pravčickou bránu u Hřenska. Skály oddělují od moře Slanou lagunu (Inland Sea) a malé motoráčky vozí turisty úzkou skalní soutěskou na otevřené moře a zpět. V laguně je téměř klidná mořská voda - a příjemné koupání.

V pátek 19. října nastalo všeobecné balení, v 8 hodin mše sv. v mariánském kostele „Stella Maris“ v Sliemě (asi půl kilometru od hotelu), následovala opožděná snídaně, po ní prohlídka města a případné nákupy - a  ve 13 hodin jsme se nalodili s našimi zavazadly do autobusu, abychom byli včas na letišti u Valetty. Po odbavení zbylo ještě dost času na prohlídku a nákupy v letištních „duty-free“ obchodech (luxusní šperky, čokolády, parfémy a textilie) a v 16 hodin se nastupovalo do letištního nízkopodlažního autobusu a z něj pak do letadla Airbus A 320. Tentokrát jsme letěli za světla, a tak jsme se ještě naposledy pokochali pohledem na malebné ostrovy Maltu, Comino a Gozo...

Ing. Karel Voplakal, CSc.